Zatímco koncept aktivního občanství „adoptoval“ český vzdělávací systém už Bílou knihou v roce 2002, koncept digitálního občanství nám může stále připadat jako neologismus. Přitom právě propojení obou kompetencí přináší jedinečnou synergii. Digitální svět mají naši žáci doslova ve svých rukou, umí s ním zacházet mnohem sofistikovaněji (nikoli však nutně zodpovědněji a poučeněji) než podstatná část jejich učitelů. Právě tento jim blízký svět jim může pomoci najít schůdnou a dost možná i přitažlivou cestu do světa občanství aktivního, kam se doposud nijak aktivně nehrnou.