DVZ ukazuje relativnost využívání různých vrstev národního jazyka v řečových aktech. Vede k úvahám o tom, kdy a jak užíváme různých vrstev jazyka a proč tak činíme. Významným vzkazem DVZ je také otevření otázky, zda má člověk právo na to (například v umění) volit výrazové prostředky svobodně, a nebo ne, a proč. Žákům se otevírá téma svobody projevu na extrémním případě alternativní, "podzemní" kultury v době totality. S ním také příležitost šíře vnímat vlastní vyjadřování a vytváření vlstní identity v konkrétních kontextech, které mohou být žákům skryty (umění).